19.7.2003 - sobota - 66,91 km
Zlín - Moravské Lieskové

V sobotu ráno jsme zamkli byt a rázem jsme byli na dovolené. Vyfotila nás kamarádka a vyrazili jsme směrem k městu Zlínu.







20.7.2003 - neděle - 81,57 km
Moravské Lieskové - Košecké podhradie

Ještě večer jsme dorazili na Slovensku do Moravského Lieskového, kde jsme navštívili moji kamarádku Mišku, se kterou se znám už od mateřské školky :-)) a chodily jsme spolu na Základní školu v Bratislavě. Málokdo už asi dnes ví, že to byla tenkrát opravdu nejlepší kamarádka.





A slečna v růžovém je její sestra Terezka, která nám s chutí pomáhala balit stan, který jsme měli rozložený na zahradě, kousek od večerního táboráku.



Před odjezdem jsme se nechali vyfotit s celou rodinkou.



Z moravského Lieskového jsme pokračovali směrem na Nové Mesto nad Váhom a navštívili jsme Čachtice se známou a nádhernou zříceninou hradu.



Čachtický hrad nás tak uchvátil svým výhledem po okolí, svými tvary a nádhernou barevností prostředí, takže jsme tam strávili opravdu krásné chvíle.





Obešli jsme všechna jeho zákoutí - ta zarostlá i prošlapaná.







Bohužel kvůli času, který jsme kromě na Čachtickém hradě strávili také výměnou propíchlé duše (na kole), jsme vynechali návštěvu Beckova. Hrad Beckov jsme si prohlédli pouze z dálky:



Stejně tak i Trenčiansky hrad. I z takové dálky byly vidět dva metry zbořené hradby, která se zřítila v březnu 2003 (naštěstí se tenkrát prý nikomu nic nestalo):



Navečer, po několikakilometrovém marném hledání vhodného "plácku" pro stan jsme museli z údolí mezi skalami vystoupat přes kilometr do kopce, kousek pod Košeckou zříceninou hradu a s výhledem na protější kopec Vápeč (950 m n.m.).



21.7.2003 - pondělí - 51,61km
Košecký hrad - Slnečné skaly



Po noci na divoko s noční návštěvou malého ježka, který se přišel podívat, co to tady vyrostlo, jsme pokračovali průjezdem Strážovských vrchů. Cestou jsme viděli i baču se psy a stádem ovcí, které jsou pro tento kraj typické.



Samozřejmě jsme si v Čičmanech dali pravé bryndzové halušky, do kterých jsme se úplně zamilovali a dávali jsme si je při každé příležitosti. (Dokonce už je také umíme uvařit a víme kde i ve Zlíně koupit bryndzu té správné chuti a konzistence).



Na obrázku vidíte dřevěnici - malovanou chaloupku, která je dodnes obydlená! (Kromě takových měli v Čičmanech celou "čtvrt" neobydlených muzejních kousků větších i menších malovaných dřevěnic).



A takto jsem ujížděla směrem k dalšímu stanovišti, ke kempu Slnečné skaly u Rajeckých Teplic. Roman si ty skály v kempu nenechal ujít a vyšplhat alespoň na tu, za kterou právě zapadalo slunce (ta fotka opravdu nevznikla kvůli popelnicím, ale kvůli skále).



22.7.2003 - úterý - 47,23 km
Slnečné skaly - Štefanová (Malá Fatra)



Ráno jsme opět všechno sbalili na kola...





... a pokračovali jsme až k Terchovej a přes Tiesňavy jsme přijeli až do Vrátnej, známého lyžařského střediska.









Naši cestu jsme pro tento den ukončili ve Štefanovej, kde jsme se ubytovali na dvě noci na privát a ustájili jsme naše kola ve stodole. Zelená turistická značka vedla přímo kolem privátu a z okna jsme měli výhled přímo na oba Rozsutce.



23.7.2003 - středa - pěšky převýšení 990 m
Štefanová - Malý Rozsutec - Velký Rozsutec - Štefanová



Následující den jsme se vydali oba Rozsutce zdolat přes Horné diery.



A tady je Malý Rozsutec s Marcelkou v plné kráse. (Pravda - nelezla na něj, šetřila síly na Velký Rozsutec, dole na rozcestí.)



Nádherný výhled z Malého Rozsutce (1344m) směrem na JV, v dálce se majestátně vyjímá Velký Choč (1608m) a ten hřeben úplně vzadu jsou Nízké Tatry.



Opět výhled z Malého Rozsutce, tentokrát směrem na SZ, ostré kopečky jsou z oblasti Kysuce, dole se rozkládá obec Terchová, zadní hřeben jsou Javorníky s Beskydami.



A tady je Romča cestou na Velký Rozsutec a rozhlíží se po okolní krajině.



Postupně se nám začaly otevírat nádherné výhledy, tady například zpátky na Malý Rozsutec.



A tady Romanova srdcovka - OSNICA (1363), nádherný osamocený vrchol s travnatým hřebínkem. Pod skalnatým vrcholem (na fotce za travnatým vrcholem) Roman vyplašil nefalšovaného orla, teda spíš orel vyplašil Romana a ten úžasem nestihl ani vytáhnout foťák, natož ho vyfotit :-))).



Tady nám už chybělo pár desítek metrů k vrcholu Velkého Rozsutca, kde nás čekalo překvapení v počtu turistů na metr čtvereční - takový "Václavák" je tady prý v sezóně obvyklý.





Pohled z Velkého Rozsutce směrem na centrální část hřebene Malé Fatry.

24.7.2003 - čtvrtek - 88,48 km
Štefanová - Velké Karlovice

Tento den jsme vyjeli opět na kole a ujeli jsme denní rekord naší cesty (nečekala jsem, že nedělní rekord vůbec kdy překonám!). Možná to bylo i tím, že všechny chodící svaly po výstupu na Rozsutec nechtěli sloužit správně a naopak ty cyklistické, měsíce předem trénované, sloužily spolehlivě a tak sedět na kole a jet bylo jistější než dělat přestávky a "jen" chodit (a stát a něco fotit).



Přesto aspoň dvě fotečky z oblasti Kysuc, podle nás z takového Slovenského Valašska, ale ještě drsnějšího a osamělejšího.



Jelo se nám opravdu fajn (teda přesněji - kromě blízkého okolí Čadce, kde byla doprava opravdu hektická).
Dorazili jsme až do kempu ve Velkých Karlovicích a přestože jsme ujeli tolik kilometrů, kopec na hranicích Makov jsme vyšlápli "levou zadní".

25.7.2003 - pátek - 65,49 km
Velké Karlovice - Zlín





A protože ráno pršelo, strávili jsme ráno ve stanu a plánovali jsme, co bude dál... Uplakané počasí nás provázelo na cestě zpátky od Vsetína až do Zlína.



Vrátili jsme se už v pátek, o den dřív než jsme plánovali. Romča to pak s oblibou zdůvodňoval tím, že jsem tak dobře šlapala a že by ze mně mohla být ... výborná cyklistka :-))

Celkem jsme na kole ujeli 404 km, průměr na den byl něco málo přes 67 km.

A perlička na závěr: Odjeli jsme a vraceli jsme se už i s naším milým Berušátkem, které bylo právě asi 1mm velké!